V automotive řádí revoluce
V automotive řádí revoluce. A důležitou roli hrají Češi
Automotive tvoří 10 % HDP Česka a dává práci téměř 200 tis. lidí. Přesto už se dávno nejedná jen o montovnu, kde zaměstnanci na tři směny spojují plechové a plastové součástky. Moderní auta připomínají chytré počítače na kolech a velký podíl na vývoji a testování má Digiteq Automotive. Testovací manažer Martin Adamec v rozhovoru vysvětluje, jak se automotive mění a že to není práce jen pro lidi, kteří mají rádi auta.
Martine, když se řekne testování aut, jako první se mi vybaví crash testy – gumový panák se řítí proti zdi. Jak bys laikovi přiblížil testování v automotive?
Panáci proti zdi stále jezdí. Ale testování je mnohem pestřejší. Automotive je přísně regulované odvětví a nejde na silnici pustit vozidlo s tím, že se to časem nějak odladí. Musíme testovat téměř všechno a na všech úrovních – kód, kterým programátor napíše nějakou funkcionalitu, komunikaci s řídicími jednotkami, updaty, kterými se aktualizují veškeré systémy, hardware i fungování auta v běžném provozu nebo v extrémních podmínkách.
Změnil se v posledních letech přístup k testování?
Základní principy jsou stále stejné. Jsou tady normy na emise, hluk nebo i umístění a barvu kontrolek. To jsou věci, které vyžadovaly tzv. homologaci dříve a nic se na tom nezmění ani do budoucna. V posledních letech se ale zásadně zvyšuje podíl softwarového testování.
Předpokládám, že viníkem jsou moderní technologie.
Celé automotive se vyvíjí po skocích. Nejprve byly klasické mechanické vozy, ať už ty první Fordy T nebo v našem prostředí mnohem později taková Škoda 120. Pak se objevila generace vozů, kam patřil třeba Favorit. Elektronika se do nich začala montovat hlavně kvůli tlaku na emise, proto se tam přidaly řídicí jednotky, které měly na starosti vstřikování nebo karburátory. Jenže počet jednotek narůstal a s tím i kilometry kabelů. Systém byl velmi poruchový, takže přišla další vývojová fáze – komunikační sběrnice. Pořád to ale bylo postavené na systému řídicích jednotek, kterou mělo každé světlo nebo zrcátko. Funkce byly rozmístěné po celém autě. U volantu jsi zmáčkl tlačítko, řídicí jednotka poznala, že chceš pustit blinkr, vyslala signál jiné řídicí jednotce a už jsi blikal.
Každý update softwaru se musí otestovat?
Ano. Začalo se s tím relativně nedávno, ale logicky to tak musí být. Když máš přísné testy na brzdy, airbagy a cokoliv dalšího, nemůžeš vynechat software s updaty, díky kterým brzdy a airbagy fungují. Všechno tohle pro nás znamená nové testování. Náš obor se rozšiřuje i směrem ke kybernetické bezpečnosti, protože musíš mít auto zabezpečené i proti hrozbám zvenčí, aby se ti tam nikdo nenaboural.
Jak moc jsou Over-the-Air updaty softwaru a podobné nové technologie realita, jak moc je to hudba budoucnosti?
Automotive občas působí jako pomalý dinosaurus, ale tady jsou ty proměny opravdu zásadní a rychlé. Platforma 2.0, což je ta nová architektura vozu s jedním centrálním počítačem, který je non-stop připojený na backend, bude všude kolem nás už za pár let. Jednotlivé prvky se ale objevují i v Platformách 1.1 nebo 1.2, které už dnes využívají různé vozy koncernu Volkswagen – škodovácký Enyaq jezdí na Platformě 1.1 a testuje online updaty vybraných řídicích jednotek. Je to chytrý přístup. Hodně se tím učíme, sbíráme data i zkušenosti, které se budou hodit při přechodu na vyšší platformy. V automotive je obecně tlak na standardizaci, takže jsem přesvědčen, že se do pár let architektura vozů sjednotí na Platformě 2.0.
Martin Adamec je testovací manažer v Digitequ. Pracoval mimo jiné jako technik stíhaček MiG-21, námořník, vedl servisní techniky tepelných čerpadel nebo působil jako test engineer ve zkušebně kompresorů. V Digitequ jsou pro něj nejdůležitější skvělí lidé a projekty, na kterých pracuje.
Každý update softwaru se musí otestovat?
Ano. Začalo se s tím relativně nedávno, ale logicky to tak musí být. Když máš přísné testy na brzdy, airbagy a cokoliv dalšího, nemůžeš vynechat software s updaty, díky kterým brzdy a airbagy fungují. Všechno tohle pro nás znamená nové testování. Náš obor se rozšiřuje i směrem ke kybernetické bezpečnosti, protože musíš mít auto zabezpečené i proti hrozbám zvenčí, aby se ti tam nikdo nenaboural.
Jak moc jsou Over-the-Air updaty softwaru a podobné nové technologie realita, jak moc je to hudba budoucnosti?
Automotive občas působí jako pomalý dinosaurus, ale tady jsou ty proměny opravdu zásadní a rychlé. Platforma 2.0, což je ta nová architektura vozu s jedním centrálním počítačem, který je non-stop připojený na backend, bude všude kolem nás už za pár let. Jednotlivé prvky se ale objevují i v Platformách 1.1 nebo 1.2, které už dnes využívají různé vozy koncernu Volkswagen – škodovácký Enyaq jezdí na Platformě 1.1 a testuje online updaty vybraných řídicích jednotek. Je to chytrý přístup. Hodně se tím učíme, sbíráme data i zkušenosti, které se budou hodit při přechodu na vyšší platformy. V automotive je obecně tlak na standardizaci, takže jsem přesvědčen, že se do pár let architektura vozů sjednotí na Platformě 2.0.
Digiteq pracuje na přeměně vozů z koncernu Volkswagen. Sleduješ podobný vývoj i u jiných automobilek?
Přirovnal bych to k dostihům. Z různých veletrhů, kde se prezentují novinky, velmi dobře víme, že stejným směrem jdou všechny velké automobilky. Teď jde o to, kdo se dostane na trh rychleji a v lepší kondici. V Digitequ máme velkou výhodu v tom, že jsme rozkročení mezi vývoj a testování. Jsme dceřiná společnost Škody Auto a CARIADu, což je technologická firma, která má na starosti in-house vývoj softwaru pro celý Volkswagen. Díky tomu pracujeme jak na lokálních zakázkách v Česku, tak na projektech pro celý koncern. Podílíme se na projektech souvisejících s platformami, které už jsou v sériové výrobě, i na těch nových, které se začnou masivně používat za pár let. Sedíme v Praze, Plzni, Boleslavi, Brně nebo kdekoliv na chalupě, a přitom máme velký vliv na směrování Volkswagen Group a potažmo celého odvětví.
Zaměřme se teď na testování. Jaký je rozdíl mezi testerem a testovacím manažerem?
Jednodušší odpověď by byla: tester testuje a testovací manažer dává směr.
A složitější odpověď?
Aby testování fungovalo efektivně a dalo se kdykoliv ověřit, musíš to nějak řídit. Nemůžeš to dělat spontánně. Každý projekt vyžaduje strategii a od toho je tady testovací manažer. Musím mít v hlavě automotive předpisy nebo ISO normy, musím znát různé možnosti testování a mít přehled o jednotlivých metodách. Pak potřebuju zjistit od zákazníka, což je třeba Product Owner nějakého vylepšení v automobilce, řekněme od Audi, co přesně potřebuje otestovat. A díky těmto informacím dám dohromady strategii, časový plán a testovací scénáře – aby každý tester věděl, co, jak a kdy bude dělat. Vždycky záleží na rozsahu projektu, ale týká se to testerů, kteří ověřují kód, i těch, co někde za polárním kruhem nebo na polygonu zkouší, jestli kamera a radar správně rozpoznají motorkáře. Kromě strategického nastavení projektů je tady i operativa – spolu s projektovým manažerem rozděluji práci testerům, stanovuji priority a pak vyhodnocuji výsledky, kvůli kterým nás Product Owner vůbec oslovil.
Takže částečně jsi zavřený někde u počítače a dáváš dohromady koncepci, částečně schůzky a telefonáty s kolegy nebo zákazníky?
Přesně. Pro práci testovacího manažera nemusíš být milovník aut nebo programátor. Nic nekódujeme, vytváříme koncepty testování a mluvíme s lidmi. Klíčové schopnosti jsou logické myšlení, systematičnost a pečlivost. Pak se všechno naučíš. Hodně se tím profilem podobáme byznys analytikům, což je obor, ve kterém se daří třeba absolventům lingvistiky.
„Přestupem do Digitequ si člověk otevře dveře do IT. A to je odvětví, které se bude i nadále bouřlivě rozvíjet. Jednak budeš denně dělat na skvělých projektech, jednak o tebe bude hodně dobře postaráno.“
Martin Adamec, testovací manažer
Proč si myslíš, že by kariéra testovacího manažera v Digitequ mohla zajímat člověka, který zvažuje změnu práce?
Záleží, kde teď pracuje a jaké má zkušenosti. Pokud je to člověk z automotive, který žije v Česku, tak si myslím, že jedině v Digitequ bude pracovat na projektech, která opravdu mění odvětví přímo v srdci Volkswagenu. Pokud se bavíme o člověku, který má zkušenosti s testováním, ale z úplně jiné branže, třeba z banky, farmacie nebo IT sektoru, pak je přestup do automotive skvělý v tom, že se u nás teď dějí opravdu velké věci. Redefinuje se způsob, jak funguje auto, což bude mít zásadní vliv na další generace. Mám teď nového kolegu, který k nám přechází z IT branže, kde měl na starosti performance testování backendu. To je skvělá průprava. My mu jen dodáme ty dílky, které souvisí s automotive. A určitě bych nezapomínal ani na začátečníky, z nich dokážeme testovací manažery v Digitequ vychovat.
To jsou ti absolventi lingvistiky?
Třeba. Ale nejen oni. Když se chceš učit, umíš anglicky a máš rád ve věcech systém, máš pro testování předpoklady. Hodně podceňovaná je velmi pestrá skupina žen po mateřské. My nejsme ajťáci, ani fanatici do aut. Jsme technologická firma, primární pracovní nástroj je počítač. Takže po pořádném zaškolení tahle práce nabízí ohromnou svobodu – kde a kdy to budu dělat. Jako dospělý člověk si jen pohlídáš priority, když je schůzka, tak tam prostě budeš, když je deadline, tak ho splníš. Všechno ostatní je o domluvě.
Co tebe na práce testovacího manažera baví? Proč se po víkendu těšíš do práce?
Baví mě náplň práce i lidi, se kterými to dělám. Je to kombinace, za kterou jsem hodně vděčný. Takové ty věci, že máme dobré podmínky, rozpočet na vzdělávání, technologie, jaké potřebujeme k práci, pracovní týden u nás trvá 37,5 hodiny nebo možnost kariérního růstu, to je všechno skvělé. Ale vždycky se při uvažování nad Digiteqem vracím k náplni práce a kolegům.